Syndrom třiceti metrů, aneb když vezmeme dítě na výlet
Známe to všichni. A jako malí to dělali také. Po třiceti metrech jsme se zastavili a směrem k rodičům či prarodičům vyslali zoufalý dětský pohled s otázkou: „Už tam budem?“
Až jako starší či dospělí se naučíme kouzlo výletu vnímat nejen kvůli cíli, který nám přinese, ale vychutnáváme i samotnou cestu. Právě ta je kolikrát mnohem zajímavější. Jenomže to dětem jen těžko vysvětlíme. Ty se těší na hrad, zámek nebo zoologickou zahradu a výhled do krajiny, zajímaví lidé, jež míjíme, či nevšední stavby je nechávají chladné.
Je tedy na rodičích, aby děti nějakým způsobem zabavili a tu příšerně nudnou a dlouhou cestu jim zpříjemnili. Využili ten čas k poznávání dítek, ideálně i k jejich rozvoji.
Už při přípravě výletu bychom neměli zapomínat zapojovat děti. Povídejme si s nimi o tom, kam jedeme, co a proč se tam chystáme dělat. Zkusme hledat ve všem nějaký smysl. Naučme se společně s nimi pojmenovávat naše očekávání i možné obavy. Nechme je vypracovat seznam potřebných věcí, namalovat mapku či obrázek míst, lidí nebo zvířat, které třeba budeme cestou potkávat. Během výletu mohou pak děti seznam postupně kontrolovat a odškrtávat „splněné“. Po návratu domů společně vytvoříme vzpomínkovou knihu doplněnou o fotografie a drobné předměty, ze které budeme mít jednou, až ptáčata opustí hnízdo, nakonec největší radost právě my.
Pro vytížené rodiče nebo pro takové, kteří nedovedou dětské aktivity sami vymyslet, existují v dnešní době pomůcky, nápadníky nebo jiné drobnosti, určené přesně pro výletové potřeby. Jedním z nich je Pecka, pro děcka všecka. Už samotný název by mohl naznačovat, že děti nadchne a zabaví. Jedná se o balíček, v němž jsou obsaženy pomůcky, objevitelský deník s více než dvaceti aktivitami, a motivační příběh o dvou dětech, prožívající různá dobrodružství. Pecka na Hrady a zámky a Pecka na Výlet v přírodě děti zabaví a zároveň je nenásilnou formou rozvíjí v dovednostech, kterými jsou například orientace v prostoru, poznávání sebe sama i světa okolo, mezilidské vztahy či kritické myšlení.
Rodičům mohou pomoci i osvědčené metody, které jistě všichni z nich zvládnou. Společně s dětmi lze zpívat, hrát slovní a paměťové hry a aktivně pozorovat okolí – hledat souvislosti, podobnosti i rozdíly. Porovnávat, jednoduše počítat, hledat v okolních stavbách a věcech předměty jiné. Mohou nám neživé věci připomínat věci živé? Mohou mít lidské vlastnosti, vyprávět nám a my se jich ptát?
Existuje nespočet otázek či inspirací a stovky možností. Koneckonců, nejdůležitější je stejně to, že na výletě jsme společně. S dětmi. Vstřebáváme zážitky, smějeme se a zažíváme vzácné chvíle, kterých by nemělo být nikdy dost. Chvíle, ve kterých, když se budeme alespoň trošku snažit, možná zazní z úst dětí: „To UŽ jsme tady?“
Přidat komentář