Rozhodla za mne synova matka

Stridavka.cz: Proč jste se rozhodl pro model střídavé péče?

Rozhodla za mne synova matka. Dávala svým chováním najevo svou rodičovskou nadřazenost a snažila se mne z jeho výchovy vyčlenit. Pokud by jí byl syn svěřen, postupně by jeho kontakty se mnou a mojí rodinou omezovala. Byl jsem si vědom svojí důležitosti v synově životě a chtěl v něm zůstat. Cítil jsem povinnost ho chránit, vychovávat, dát mu to dobré, naplnit jeho očekávání a potřeby. Nebýt jen návštěvou, kterou maminka povoluje. Spoléhat na široký styk jsem nemohl, věděl jsem, jak stát nedokáže dodržování rozsudků a předávání dětí "víkendovému" rodiči účinně vymáhat. Samozřejmě jsem si studiem literatury předem ověřil, že střídavá péče pro děti není problém. To mne v mém úsilí utvrdilo. Neměl jsem na výběr.

Stridavka.cz: S jakými obtížemi jste se při prosazování tohoto modelu setkal?

Krátce před tím, než žena požádala o rozvod, jsem pro "její" dítě byl tím nejlepším otcem. Po prvním soudním jednání, kde jsem se svěřením syna do její péče nesouhlasil, jsem se stal terčem účelových obvinění z jeho týrání, nezájmu o něj a neschopnosti se o něj starat. Později se k obvinění přidalo i týrání ženy. S těmito vážnými obviněními jsem se musel vypořádat, současně čelit ekonomickému tlaku a podle mého názoru protiprávnímu jednání ženy, v jehož důsledku jsem během několika let přišel o majetek. Obtíže, se kterými jsem se setkal, shrnuji do těchto nepravdivých vět: Žena vždy ví, co je pro její dítě nejlepší a v jeho zájmu jedná. Domácím násilníkem je vždy muž. Uplakaná žena má vždy pravdu a je třeba ji chránit. Tvrzení ženy jsou vždy víc, než důkazy muže. Každý otec, který usiluje o střídavou péči, je mstící se domácí násilník. Pokud mi někdo ubližuje, musím i já cítit touhu ubližovat. Tyto nesmyslné předsudky jsem musel v mém případě pracně rozbíjet. Jsou v lidech jejich nevlastní vinou hluboko zakořeněny.

Stridavka.cz: Co je podle vás nutnou podmínkou pro to, aby střídavá péče mohla fungovat? Mám na mysli úroveň komunikace rodičů, míru jejich shody a výchovných otázkách či třeba způsobu trávení volného času dítěte, to, zda dítě musí chodit do jedné školy atd.

Střídavou péči je třeba individuálně srovnávat s tím, co by v rodině bylo, pokud by nařízena nebyla. V případech, kdy třeba matka otci v kontaktu s dětmi brání a manipuluje je proti němu, je jedinou podmínkou fungování střídavky předávání dětí. I kdyby jen na pár let, je taková špatně fungující střídavá péče lepší, než rozvinutí syndromu zavrženého rodiče a dítě v psychiatrické léčebně izolované od sice milované, ale škodlivě manipulující matky. Stejný čas s oběma rodiči dává dítěti možnost udělat si vlastní úsudek. Rodič sám pochopí, že očerňováním druhého rodiče nic nesvede a sám se v očích dítěte shazuje. Sebereme-li takovým nezralým rodičům výhodu výhradní péče, přispějeme k uklidnění a stabilizaci situace v zájmu dítěte. Opačným postupem jen pomáháme problémy stupňovat.

Obecně si myslím, že k fungování takové střídavé péče, ze které vyroste dítě srovnatelné s dětmi z úplných harmonických rodin, mají být splněny tyto podmínky: 1. Oba rodiče mají zájem a schopnost péči a výchovu zabezpečit. 2. Alespoň jeden z rodičů vzorově předává důležité informace a neválčí. Chová se tak, jak by chtěl, aby se choval i druhý rodič. Musí umět odpouštět, povznést se, ustoupit, i když to ten druhý neopětuje. Měsíce, roky, pořád. Kdo svoje dítě miluje, dokáže to. 3. OSPOD musí prosperitu dětí a komunikaci rodičů sledovat.

Malé děti jsou bezelstné a nepředstírají. Stačí zatelefonovat do školky a zeptat se na jejich chování ve střídavé péči učitelek, které s dětmi jsou v denním kontaktu a mají jejich důvěru. Odhadovat znalcem případný budoucí vývoj a vliv střídavé péče na děti, často již delší dobu ovlivňované výhradní péčí jednoho z rodičů, je spíše spekulací. Pokud by střídavá péče selhávala, či ji jeden z rodičů mařil, lze předběžným opatřením během týdne stav změnit. Nekomunikace není způsobena neschopností, ale neochotou, mnohdy účelovou. V dostatečné písemné podobě ji může soud i OSPOD svojí autoritou na rodičích vynutit. Nesouhlas jednoho z rodičů se střídavou péči není překážkou v jejím nařízení, ale naopak důvodem. V případě stejných kulturních základů rodin rodičů, blízkosti bydliště a stejné školy, bych se střídavou péči nebál nařídit bez znaleckých posudků, v jiných případech bych znalce konzultoval. Za nejlepší věk pro začátek střídavé péče považuji 4 roky. Soudně stanovený interval střídání pro tak malé děti by měl být týden, parametry střídavé péče - interval a způsob předávání či komunikace mohou být dále nastaveny dohodou na OSPOD. Na názor dětí je třeba brát zřetel, ne však absolutně.

Stridavka.cz: Proč si myslíte, že je tento model pro děti nejlepší? Pokud si to myslíte.

Nejlepším modelem je život dětí v úplné rodině, kde otec i matka žijí v lásce a harmonické shodě. Pokud se však rodiče rozejdou, neznamená to, že by jeden z nich musel být špatným rodičem a měl být z vychovatele přeřazen do role návštěvy. Zvláště pokud má o výchovu dítěte zájem. Střídavá péče dítěti oba rodiče zachovává, mírní jejich konflikty, nutí je ke komunikaci a spolupráci. Fixuje stav před případnými posudky, je prevencí proti manipulaci a nevratnému přetrhání vazeb, motivuje rodiče k lepší péči, je pohodlnější i pro ně samotné. Důsledkem výše zmíněného je pozitivní vliv střídavé péče na děti. Výhodou je i snadnější odhalení případného týrání dítěte jedním z rodičů.

Stridavka.cz: Hodí se pro všechny děti?

Negativní vlivy střídavé péče se zveličují a požadavky na bezvadnou komunikaci rozvádějících se rodičů se přeceňují. Místo hledání způsobů, jak dítěti oba rodiče zachovat a překážky odstranit, hledají se mezi rodiči nesmyslně rozdíly, hledá se ten lepší. Přitom o úplné rodiny, kde jsou konflikty a hádky před dětmi na denním pořádku, se mnohdy vůbec nikdo nezajímá. Můj syn ve střídavé péči od malička vyrůstá, svému okolí se jeví jako spokojené dobře prospívající dítě, což potvrdil i OSPOD. Je to přitom kluk jako každý jiný. Ani naše situace nebyla neobvyklá. Zajímavé je, že jsme ke střídavé péči dospěli nařízením soudu proti vůli ženy a i na naší komunikaci je co zlepšovat. Myslím, že střídavá péče je trnem v oku mnohem více dospělým, než dětem. Je nezvyklá, proto podezřelá. Většině dětí ale nevadí. I kdyby byla nařízena jen dočasně, na zkoušku, velkou škodu v jejich životě udělat nemůže. Ne, nemyslím si, že se střídavá péče hodí pro všechny, ale určitě se hodí pro násobně větší procento dětí, než na jaké úrovni je v České republice nyní využívána.

Převzato z www.stridavka.cz